Omezení svéprávnosti
Psychická porucha, obtíže způsobené stářím či vrozeným nebo získaným onemocněním, to vše může vést k neuváženým jednáním, které ve svém důsledku mohou zásadně ovlivnit nejen osud jednacího, ale také jeho nejbližších. Řeč nemusí být jen o trestných činech, přestupcích, ale také o jednání v občanskoprávním slova smyslu.
Typicky se jedná o uzavírání smluv. Samotný podpis smlouvy u mobilního operátora nebo úvěrové společnosti nemusí být sám o sobě problém, z nenápadné smlouvy se ale může stát past, pokud na ni signatář zapomene a nezaplatí několik měsíců pravidelné platby nebo dokonce telefon se sim kartou bez dalšího někomu předá…
Tento článek se bude věnovat řešení problémů osob, které z různých důvodů nejsou způsobilé samostatně právně jednat, bez toho, že by si způsobily újmu. Mimo podpůrná opatření se bude zabývat zejména problematikou omezení svéprávnosti, opatrovnictví a řízení o něm.
Pojem svéprávnost
Svéprávnost zákon definuje jako „způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).“[1] Plné svéprávnosti člověk zpravidla nabývá dovršením osmnáctého roku věku[2], přičemž od toho okamžiku lze již předpokládat, že osoba je schopna samostatně právně jednat ve všech oblastech, vyjma situací, kdy tato osoba své jednání není schopna posoudit či ovládnout.
Pokud osoba není dlouhodobě úsudku o následcích svého jednání schopna a nemá dostatečné ovládací schopnosti[3], je na místě zvážit, zda posuzovaná osoba vlivem nepříznivého zdravotního stavu, mentálního vývoje apod., nepotřebuje k právnímu jednání nápomoc či dokonce, zda nejsou taková právní jednání, ve kterých by osoba měla být omezena úplně.
[1] § 15 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
[2] § 30 odst. 1 op. cit.
[3] § 24 op. cit.
Podpůrná opatření
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník počítá s několika podpůrnými opatřeními, kterými lze v případě nenadálého, ale i postupně přicházejícího omezení rozumových a volních schopností postiženou osobu podpořit.
Prvním z nich je předběžné prohlášení ve smyslu § 38 a násl. OZ. Předběžné prohlášení je jednostranným jednáním osoby, která vědoma si možného úbytku schopností, určuje pro případ dalšího postupu choroby opatření, kterými chce nakládat se svými záležitostmi, případně také osobu, kterou chce být případně zastupována – opatrovníka.
Dlužno podotknout, že tento institut je především prostředkem projevu svobodné vůle každé zletilé osoby, která tímto má možnost ovlivnit osud uplatňování vlastních práv. Doporučenou formou je veřejná listina, přičemž tyto mohou být v případě obsahu o určení osoby opatrovníka vloženy do neveřejného Seznamu prohlášení o určení opatrovníka.[1] Zmíněná listina pak slouží především soudci, který rozhoduje o opatrovnictví, případně omezení svéprávnosti, pro zjištění přání posuzovaného. Je ovšem nutné mít na paměti, že ne každá osoba je opatrovnickou funkci schopna a ochotna vykonávat (k tomu viz dále).
Ve smyslu § 45 a násl. OZ lze rovněž učinit podpůrná opatření dvoustranným právním jednáním, tedy smluvně. Tzv. nápomoc při rozhodování ovšem není smluvně volným institutem, neboť k uzavření takovéto dohody (nejen písemné, ale i ústní formy) je potřeba schválení soudem[2]. Tato dohoda, stejně jako předchozí institut, předpokládá, že si podporovaná osoba uvědomuje potřebu pomoci a je schopna do jisté míry samostatně jednat. Osoba podporovatele v tomto případě nemá do budoucna plnit funkci opatrovníka, její volba ovšem může být jistou indicií pro případně rozhodujícího soudce.
Podle § 49 a násl. OZ, lze osobu trpící duševní poruchou také nechat zastoupit členem domácnosti, tedy blízkým rodinným příslušníkem nebo osobou, která se zastoupeným sdílí nejméně tři roky společnou domácnost. Tuto formu podpory rovněž schvaluje soud[3], přičemž vznik vztahu musí být spojen s projevem přání zastupované osoby nechat se zastoupit[4].
Dříve než přejdu k omezení svéprávnosti jako nejzávažnějšímu zásahu do práv osob s omezenou schopností právně jednat, zmíním rovněž institut, který je rovněž jakýmsi podpůrným opatřením, nicméně systematicky je zákonem umístěn až do Hlavy III. Jedná se o určení opatrovníka osobě, která současně není omezena na svéprávnosti. Toto určení je umožněno podle § 465 a § 469, kdy první učiní soud i bez návrhu osobě jejíž „zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv“, případně na návrh osoby vyžadující opatrovníka podle § 469 OZ.
[1] Určení opatrovníka pro případ budoucí vlastní nezpůsobilosti. Notářská komora České republiky [online]. Notářská komora České republiky [vid. 24.10.2021]
[2] § 46 odst. 2. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[3] § 50 op. cit.
[4] § 49 odst. 2 op. cit.
Omezení svéprávnosti
Nejrozsáhlejším a zároveň nejzásadnějším zásahem do práv posuzované osoby je omezení její svéprávnosti. Zatímco předchozí právní úprava umožňovala osobu svéprávnosti zcela zbavit (§ 10 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb.), ta současná umožňuje soudům (výhradně[1]!) svéprávnost osoby pouze omezit.
Tento posun může být ovšem do jisté míry pouze iluzorní. Typickým příkladem budiž omezení svéprávnosti při nakládání s finančními prostředky nad 10 Kč nebo na „běžné záležitosti každodenního života“, které je v současné době častou praxí soudů. Toto omezení koresponduje s ustanovením § 64 OZ a je tudíž jakýmsi minimální standardem, současně ale také neurčitým právním pojmem, který se v praxi může obtížně vykládat.
Omezení svéprávnosti je ultima ratio, dochází k němu tedy jen pokud nepostačují mírnější opatření (tedy subsidiárně), po důkladném prozkoumání situace, zhlédnutí posuzovaného a pouze v takovém případě, kdy by posuzovanému jinak mohla vzniknout újma.[2]
Jaká práva jsou typicky omezována? Jedná se především o právo nakládat s majetkovými hodnotami. Typicky činit právní jednání, při kterých se nakládá s vyššími finančními částkami, kterými se uzavírají smlouvy (pracovněprávní, kupní, nájemní, zástavní, darovací, o poskytování sociálních, zdravotních a jiných služeb), jednání spočívající v pořízení pro případ smrti, samostatné jednaní před orgány veřejné moci, rozhodování o zásazích do vlastní tělesné integrity. Mezi omezení může ale také patřit např. vstup do manželství apod.
Sporným bodem je dlouhodobě právo volební, které je u nás ovšem omezováno podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. Cpjn 23/2016, k možnosti soudu omezit svéprávnost k výkonu volebního práva[3].
Následkem omezení svéprávnosti je neplatnost takových právních jednání, ke kterým není osoba způsobilá[4]. Tento právní následek podle § 581 OZ zákon shledává rovněž v případech, kdy osoba sice na svéprávnosti omezena není, nicméně jedná v duševní poruše, která ji jednání znemožňuje.
Součástí rozsudku o omezení svéprávnosti musí být rovněž délka omezení[5]. Předpokládá se, že omezení k určitému jednání má trvat pouze po dobu, po kterou je zapotřebí právně jednat, nejdéle však tři roky (respektive pět let)[6]. Tři roky byly v době vstupu z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník absolutním stropem délky omezení. Každé tři roky by tak muselo docházet k opětovným zkoumáním soudem a následným prodloužením[7]. Tento strop sice lépe odpovídal minimální invazivnosti omezení svéprávnosti, současně ale extrémně zahlcoval soudy.
V době vyhlášení tzv. nového občanského zákoníku se předpokládalo, že délka omezení svéprávnosti bude maximálně tříletá. To by tak odpovídalo trendu co nejméně omezovat lidská práva[8]. Toto pravidlo mělo platit nejen pro nová omezení, ale do jisté míry také pro rozhodnutí před 1. 1. 2014, neboť ta měla být podle přechodných ustanovení (§ 3033 odst. 1) rovněž do tří let, tedy do 1. 1. 2017 přezkoumána, v opačném případě všechny osoby dříve zbavení či omezené na svéprávnosti k tomuto datu nabydou. Soudy by se tak musely vypořádat nejen s veškerými případy nového nápadu, ale také s případy, kde byl nutný přezkum. Tato situace byla vyřešena první novelou, zákonem č. 460/2016 Sb. Tato novela nabyla částečně účinnosti téhož dne, tedy 30. 12. 2016, kdy téměř za pět minut dvanáct zabránila nabytí svéprávnosti těm, jejichž případy nebyly dosud přezkoumány.
Prodloužení doby omezení svéprávnosti na pět let je bezpochyby lidskoprávním krokem zpět, prakticky je ovšem efektivním pomocníkem opatrovnických soudů. Ty mají možnost v případech, kdy existuje naděje zlepšení stavu, dobu omezení svéprávnosti zkrátit, dle vlastního uvážení.
Dlužno podotknout, že navrhovatelem přezkoumání omezení svéprávnosti může být rovněž omezovaná osoba, která sama může soud požádat o navrácení plného rozsahu svéprávnosti. Jediným omezením by pak byla ochrana před obstrukčními návrhy ve smyslu § 35 odst. 2 z. ř. s.[9]
Ačkoliv již samotné omezení svéprávnosti je vázáno na neměnný nepříznivý zdravotní stav, v praxi lze vysledovat řadu případů, kdy dojde téměř k medicinskému zázraku a omezovaná osoba skutečně znovu nabyde schopnosti k právnímu jednání. Typickými příklady jsou uživatelé návykových látek, kteří dlouhodobě abstinují.
K omezení svéprávnosti rozhodně nemusí dojít ani v případech, kdy zásadní omezení schopností posuzovaného shledá znalec. Prvním případem jsou zákonem předpokládané podmínky, kdy není pravděpodobné, že by došlo k újmě na právech posuzovaného (typicky osoby, které ani fakticky nejsou schopny jednat – kóma, osoby v zařízeních speciální péče bez pohybových schopností apod.). Nelze ovšem ani opomenout jisté nedostatky ve znaleckých zkoumáních, které mohou vzniknout např. pro jednorázovost kontaktu s posuzovaným apod[10]. Typickým praktickým případem, kdy soud musí provést řadu dalšího dokazování mimo výslech znalce, je případ, kdy se osoba aktivně a přiléhavým způsobem vlastního omezení svéprávnosti brání.
Současně s omezením svéprávnosti je vždy zapotřebí jmenovat posuzovanému opatrovníka, v opačném případě by opět mohlo dojít k újmě na jeho právech.
Vztah opatrovníka a opatrovance v mnohém připomíná vztah rodiče a nezletilého dítěte. Opatrovník samozřejmě ze své pozice nemá povinnost osobní péče, výchovy apod., zajišťuje ale ochranu veškerých práv opatrovance (které sám není schopen hájit), čímž je myšlena nejen péče o jeho majetek, ale také o jeho zdraví a zajištění nezbytných životních potřeb. Opatrovník tak nejen odpovídá za správu opatrovancova majetku, ale také např. za zajištění potřebné lékařské péče, bydlení, vhodného zaměstnání, osobní péče apod.
Opatrovníkem může typicky být fyzická osoba (plně svéprávná, jejichž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance[11]). Velmi často se jedná o rodinné příslušníky, kteří současně zajišťují osobní péči a mají s posuzovaným dlouhodobě fungující vazby, které by nebylo vhodné narušovat. Soud zkoumá přání posuzovaného.
Pokud taková osoba není nebo tato osoba není vhodným adeptem na opatrovnickou funkci, nastupuje tzv. veřejný opatrovník. Tedy subjekt veřejného práva, v našem systému jsou to typicky obce[12], na jejichž území se posuzovaná osoba trvale zdržuje[13]. Zatímco fyzická osoba svou funkci může odmítnout, což typicky nastává v situacích konfliktů v rodině, rozvrácených vztahů s posuzovaným apod., veřejný opatrovník tuto možnost nemá.
Opatrovník není oprávněn činit taková právní jednání, která nejsou běžným úkonem pro zajištění každodenních potřeb opatrovance. K těmto úkonům je zapotřebí přivolení soudu. Typicky se jedná o prodeje, nájmy nemovitostí, smlouvy o poskytování sociálních služeb apod. V takovém případě je soudu nutné prokázat, že toto právní jednání bude pro opatrovance prospěšné, případně odvrací blížící se újmu.
Jednání opatrovníka je průběžně soudem zkoumáno. Opatrovník je povinen soudu v pravidelných intervalech dodávat vyúčtování správy jmění opatrovance, hlásit potřebná jednání mimo rozsah svého oprávnění apod.
Ve výkonu funkci ve formálních náležitostech mohou pomoci sociální odbory měst a obcí, které často mají šablony vyúčtování, metodické průvodce opatrovníků apod. Zřejmě není ani třeba podotýkat, že prostředky opatrovance mají být používány výlučně ve prospěch opatrovance, tak, aby byly co nejvíce šetřena jeho práva. V opačném případě se může opatrovník dostat do situace, kdy bude nucen nahradit škodu, která jeho jednáním vznikla. Hrozit ovšem může také trestní stíhání. Opatrovníkům slouží k prokázání jejich jmenování rozsudek s doložkou právní moci nebo také soudem vystavená listina, která jejich oprávnění prokazuje.
[1] § 16 a § 56 odst. 1 op. cit.
[2] § 55 op. cit.
[3] Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. Cpjn 23/2016, k možnosti soudu omezit svéprávnost k výkonu volebního práva. In Kraken [online]. Kraken Salvia [vid. 23.10.2021]
[4] Neplatnost tohoto jednání typicky není na překážku vydání bezdůvodného obohacení, tedy plnění, které si strany již mezi sebou poskytly, ale neplatností právního jednání došlo k odpadnutí právního titulu k plnění. Výjimkou by podle judikatury mohly být případy, kdy osoba vědoma si omezení svéprávnosti svého smluvního partnera, jedná v rozporu s dobrými mravy, když jeho stavu zneužije. (Nejvyšší soud sp. zn. 527/2020 ze dne 10. 7. 2020)
[5] § 40 odst. 2 z č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
[6] § 59 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[7] § 59 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění k 1. 1. 2014)
[8] Tato premisa ovšem není vždy zcela přesná, jak v několika případech rozhodl Ústavní soud, je na místě zvážit, zda je omezení skutečně nutné, a současně zda nelze jinými právními prostředky chránit dotčené osoby před možnou újmou. To ovšem neznamená, že stav posuzovaného nebude řádně zkoumán, díky čemuž nedojde k jeho omezení vůbec. Právě tento postup by osobě mohl přinést zásadní újmu na jeho právech. (Nález Ústavního soudu IV. ÚS 1584/16, ze dne 18. 4. 2017)
[9] § 35 z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
[10] Samotná psychická porucha není důvodem k omezení svéprávnosti. Soud musí vždy posoudit, zda daná osoba skutečně není schopna samostatně právně jednat, může si tím způsobit újmu a současně, že není možné posuzované osobě pomoci jiným, méně invazivním zásahem do jejich práv. (Nejvyšší soud, 30 Cdo 4529/2017 ze dne 15. 2. 2018, Nejvyšší soud, 30 Cdo 5301/2017 ze dne 24. 1. 2018)
[11] § 63 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[12] § 471 odst. 3 z. č. 80/2012 Sb., občanský zákoník
[13] Na tomto místě je ovšem nutné mít na mysli omezení ve smyslu § 63, kdy tato obec nesmí být provozovatelem zařízení, ve kterém se osoba zdržuje.
Řízení o omezení svéprávnosti
Velká část účastníků řízení se ptá, z jakého důvodu stát zasahuje do jejich soukromí. Zejména manželé posuzovaného intervenci státu považují za útok na svou osobu a na vlastní schopnosti péče o svého blízkého. Ačkoliv je řízení soudu nepříjemnou záležitostí, mám za to, že se jedná o zásah zcela nezbytný, který při fungujících vztazích a řádné péči o práva posuzovaného není narušením fungujících vazeb, ale toliko nezbytnou kontrolou a ochranou proti případnému zneužívání. V praxi se bohužel opakovaně stává, že řízení odhalí nevyhovující péči o posuzované a jejich majetek.
Řízení o omezení svéprávnosti je vedeno podle zákona o zvláštních řízeních soudních – § 34 a násl. Tento typ řízení je typickým nesporným řízením, kde soud není vázán obsahem návrhu na zahájení. Z povahy věci typicky dochází ke spojení s řízením o ustanovení opatrovníka ve smyslu § 44 a násl. z. ř. s.
O věci rozhoduje okresní soud, v jehož působnosti posuzovaný pobývá[1]. Ačkoliv byla prodloužena doba maximálního omezení zvýšena na pět let, stále platí, že řízení o omezení svéprávnosti trvá několik měsíců, zejména pro potřebu zjištění zdravotního stavu posuzovaného znaleckým posudkem, pokud je omezení prováděno poprvé, následně je možné vycházet z lékařské dokumentace, pokud je stav neměnný[2].
Pokud není možné posuzovaného vyslechnout před soudem, pak je nutné posuzovaného zhlédnout[3]. K tomu je povinen soudce, přičemž toto ustanovení bylo a dodnes je vykládáno různě. Nicméně k fyzické návštěvě posuzovaného soudcem, případně pověřeným zaměstnancem soudu dochází vždy, kdy není možné provést výslech[4].
Soud dále zkoumá osobní poměry posuzovaného, zjistí, zda není uložena veřejná listina předběžného prohlášení o opatrovníkovi[5], zkoumá majetkové, zdravotní, osobní a rodinné poměry posuzovaného. Typicky je zkoumán Katastr nemovitostí, lékařská dokumentace, stav zůstatku finančních prostředků na účtech, vyplácení dávek a další skutečnosti.
V rámci řízení jsou rovněž vyslýchány osoby, které by se mohly stát opatrovníkem. Jsou rovněž tázány, zda s opatrovnickou funkcí souhlasí.
V případech, kdy je to nezbytné, může soud učinit nezbytné opatření v podobě svěření určitých oprávnění jiné osobě. Tuto možnost zakládá § 58 OZ. Prakticky se může jednat např. o otázku správy účtu, kdy je zapotřebí nastavit platby zabezpečující životní potřeby, případně by se mohlo jednat o jednorázový úkon v podobě uzavření smlouvy s poskytovatelem sociálních služeb – ubytování v zařízení se speciálním režimem apod.[6]
Účastníkem řízení je typicky navrhovat a posuzovaná osoba. Zvláštností je ovšem také možnost přistoupení státního zastupitelství[7]. V praxi se se vstupem do řízení lze setkat v řízeních, kdy se projednává první omezení svéprávnosti (zejména u osob čerstvě zletilých), případů, které byly tzv. vytěženy z činnosti s. z., případech, kde vzniká pochybnost o řádné péči o posuzovanou osobu apod.
Posuzované osobě je vždy jmenován opatrovník pro řízení, a to rovněž v případě, kdy již hmotněprávního opatrovníka má[8]. Typicky se jedná o advokáta. I v případě, že posuzovaný má dva opatrovníky, může si sám zvolit zmocněnce.
Závěr
Můžeme shrnout, že omezení svéprávnosti má být vždy posledním možným řešením při omezených schopnostech posuzovaného jednat. Tomu musí rovněž odpovídat činnost soudu za účelem zjištění všech podstatných informací. Současně není správným řešením soudu bez dalšího svéprávnost posuzovaného neomezit, neboť i tento postup, mu může způsobit újmu. Byť se jedná o nepříjemnou intervenci státu do mezilidských vztahů, lze si jen obtížně představit, jakým jiným způsobem by bylo možno efektivně chránit práva těch, kteří toho sami nejsou schopni.
V případě, že potřebujete ve věci právní služby, neváhejte se na nás obrátit!
[1] § 44 odst. 1 z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
[2] § 38 odst. 4 op. cit.
[3] § 38 odst. 2 z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
[4] Pro sjednocení postupu soudů bylo vytvořeno Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016 k výkladu § 55 odst. 1 zákona č. 89/1912 Sb., občanský zákoník, a § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, které reflektuje poměrně ustálenou judikaturu ESLP, kdy uvádí, že dojem jiné osoby, než rozhodujícího soudce z osobního kontaktu s posuzovanou osobou je nepřenositelný. Proto by ke zhlédnutí posuzovaného měl být povolán převážně soudce. V některých případech ovšem k tomuto úkonu může být zmocněn vyšší soudní úředník nebo asistent soudce, a to především v případech, kdy soudce posuzovaného v předešlém řízení o svéprávnosti osobně zhlédl a stav posuzovaného se od předmětného úkonu podstatným způsobem nezměnil.
[5] § 47 z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
[6] Tímto opatřením nelze fakticky rozhodnout o návrhu, tedy nelze jím omezit svéprávnost posuzované osoby – blíže k problematice Krajský soud v Hradci Králové, 23 Co 444/2015 ze dne 1. října 2015
[7] § 8 odst. 1, písm. d) op. cit.
[8] „(…) Z kontextu citovaného ustanovení tedy nutno uzavřít, že opatrovník musí být posuzované ustanoven, byť má zástupce (hmotněprávního opatrovníka, který jí byl ustanoven v předchozím řízení). Jde totiž o ochranu práv posuzované, když ve vztahu k hmotněprávnímu opatrovníkovi nelze vyloučit v obecné rovině důvody kolize zájmů s posuzovanou.“ Krajský soud v Českých Budějovicích 8 Co 2017/2014 ze dne 27. 11. 2014 (publikováno ve Sbírce pod č. 1/2016)
Zdroje:
Právní předpisy:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Zákony pro lidi [online]. AION CS, s.r.o. 2010-2021 [vid. 23. 10. 2021]. Dostupné na: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89/zneni-20210701
Zákon č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, v původním znění. In: Zákony pro lidi [online]. AION CS, s.r.o. 2010-2021 [vid. 23. 10. 2021]. Dostupné na: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89/zneni-0
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Zákony pro lidi [online]. AION CS, s.r.o. 2010-2021 [vid. 23. 10. 2021]. Dostupné na: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-460
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. In: Zákony pro lidi [online]. AION CS, s.r.o. 2010-2021 [vid. 23. 10. 2021]. Dostupné na: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-292
Judikatura:
Nález Ústavního soudu IV.ÚS 1584/16 ze dne 18. 4. 2017. In Nalus [online]. Ústavní soud, 2015 [vid. 25.10.2021] Dostupné na: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1584-16
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 527/2020 ze dne 10. 7. 2020. In Kraken [online]. Kraken Salvia [vid. 25.10.2021] Dostupné na: http://kraken.slv.cz/28Cdo527/2020
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 4529/2017 ze dne 15. 2. 2018. In Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2018 [vid. 25.10.2021] Dostupné na: https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/57E3BF7DA6B7A6F7C1258272003C1564?openDocument&Highlight=0,null,
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 5301/2017 ze dne 24. 1. 2018. In Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2018 [vid. 25.10.2021] Dostupné na: https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/BC8A0BE4A3731752C125826A002617E6?openDocument&Highlight=0,null,
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích 8 Co 2017/2014 ze dne 27. 11. 2014. In Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2018 [vid. 25.10.2021] Dostupné na: https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/593CB0E31E25825FC1257FB2003014D9?openDocument&Highlight=0,null,
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, 23 Co 444/2015 ze dne 1. 10. 2015. In Kraken [online]. Kraken Salvia [vid. 25.10.2021] Dostupné na: http://kraken.slv.cz/KSVYCHK23Co444/2015
Ostatní:
Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. Cpjn 23/2016, k možnosti soudu omezit svéprávnost k výkonu volebního práva. In Kraken [online]. Kraken Salvia [vid. 23.10.2021] Dostupné na: http://kraken.slv.cz/Cpjn23/2016
Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016 k výkladu § 55 odst. 1 zákona č. 89/1912 Sb., občanský zákoník, a § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. In Beck-online [online]. Beck-Online, právní informační systém [vid. 23.10.2021] Dostupné na: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=njptembrgzpxexzxgnpwg2lw&groupIndex=0&rowIndex=0
Určení opatrovníka pro případ budoucí vlastní nezpůsobilosti. Notářská komora České republiky [online]. Notářská komora České republiky [vid. 24.10.2021] Dostupné na: https://www.nkcr.cz/sluzby/rodina-majetek-a-ochrana-prav/urceni-opatrovnika-pro-pripad-budouci-vlastni-nezpusobilosti
Comments are closed